Boží hod

Sdílejte s ostatními!

PDFPřečíst v PDF
Galatským 4:4 Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu,
5 aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny.
6 Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího Abba, Otče.
7 A tak už nejsi otrok, nýbrž syn, a když syn, tedy z moci Boží i dědic.

Písně:
Narodil se Kristus Pán
Čas radosti, veselosti
Dnes jásejte věrní
Tichá noc

Přibližně před 750 lety vyslovil prorok Izajáš toto proproctví:

Izajáš 9:5 Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“
6 Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní.

Vláda
(hebrejsky: misrá, řecky: arché)
znamená moc a to ve smyslu světském i duchovním.

Světskou vládu provází násilí, tvrdost, intriky, odstraňování protivníků.
Herodes veliký (význačný král, schopný) ale velice tvrdý. Císař Augustus jednou na jeho adresu prohodil: „dal bych přednost být Herodesovým vepřem, než být jeho synem“. Byl bezohledný, krutý, nechal vyvraždit vlastní rodinu…

Duchovní vláda – když se dnes díváme na některé duchovní vůdce například Islámu, jímá nás až hrůza, jaké prostředky používají. Jak ve jménu Boha ospravedlňují násilí, vraždy, terorismus…
Podobně tomu bylo i ve středověku s křesťanskými vůdci. A proto děkujeme Bohu za současného papeže Františka

Vláda s kterou přijde nový zaslíbený vládce je jiná.

1. V jeho rukou, resp. na jeho rameni je všechna vláda (spočine vláda)
(Nemusí nic uchvacovat násilím, připojovat další území, nutit další národy, aby se mu podřídily.)

  • moc duchovní (nad ďáblem, mocnostmi zla, démony)
  • moc světská (on drží tento svět ve svých rukou, je nad všemi vládami světa, není vláda než z Boží ruky)
  • moc nad mým životem. Náš život, každý den, vše co potřebuji na jeho zabezpečení, to vše je v jeho ruce.

2. V Jeho ruce – na Jeho rameni

v jeho ruce
na jeho rameni

1. Ruce – znamená řídit, ale často i zneužít… špinavé, zakrvácené, okrádající ruce…
Vzpomeňte na rok 1948, znárodnění, připomeňme si současnost – tunelování…
do rukou uchvacuje člověk moc a vládu často násilím
a rukou používá k tomu, aby vytvářel tlak, tahal za provázky, manipuloval lidmi, využíval postavení ve svůj prospěch.

2. rameno – znamená vzít na sebe tíhu a břemenu druhých.
na rameno se moc a vláda vkládá…
Není v historii mnoho panovníků, kteří by nesli národ na svých ramenou.
Jistě mnozí se snažili…
Gándhí, Martin Luther King, Nelson Mandela, ale i náš prezident Václav Havel

Je snadnější mít v rukou moc, než nést druhé na ramenou.
a proto mnozí, i když by snad chtěli, nedokázali nést na ramenou, a začali brát vládu do svých rukou…

Ale Pán Ježíš je jiný!
Měl v rukou všechnu moc, ale nepoužil ji k tomu, aby nás ovládal, použil ji, aby nás zachránil.
Mt 26,52-54 Ježíš mu řekl: „Vrať svůj meč na jeho místo; všichni, kdo se chápou meče, mečem zajdou. Či myslíš, že bych nemohl poprosit svého Otce, a poslal by mi ihned víc než dvanáct legií andělů? Ale jak by se potom splnila Písma, že to tak musí být?“

Svou rukou netahal za provázky, ale skláněl s k lidem, aby se jich dotýkal…
Nehrozil, nezlořečil, netrestal, ale vzal trest ne sebe…
Jeho ruce, v kterých má veškerou moc, jsou probodené ruce…
Jeho ruce jsou rozpažené ruce, kterými objímá celý svět…
Jeho přibité ruce na kříži otvírají cestu k Božímu srdci. Do jeho náruče.
K srdci, které miluje, do náruče, která je otevřená, připravená nás obejmout.

Podobenství o neposlušné ovci, která utekla, a zranila se, ukazuje na to jaký je Pán Ježíš.
Jde, hledá a pak ji bere na svá ramena, ošetří jí a nese do bezpečí.

Jeho ramena jsou zde proto, abychom se na nich mohli vyplakat, abychom se o ně mohli opřít, aby nás na ně vzal a nesl.

Ž 28,9 Zachraň svůj lid a žehnej dědictví svému, buď mu pastýřem a nes jej na ramenou věčně!

Toto přání Davida se stalo v Pánu Ježíši skutečností.
Pán Ježíš nás zachránil, požehnal nám a nese nás – celý život, a pronese nás i údolím stínu smrti na věčnost. Do svého věčného nebeského království!

Izajáš 9:5 Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“
6 Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky.

Toto zaslíbení platí námnám se narodilo dítě, nám byl dán Syn…
Pastýři slyší: dnes se Vám (tedy nám) narodil Spasitel, Kristus Pán v městě Davidově.
Nám – zahrnuje každého člověka, který přijde a tak jako mudrci z východu se před Ježíšem pokloní a přijme ho jako Pána pro svůj život. Pro mne se narodilo dítě, pro mne byl dán Syn….
Ježíš nás dnes zve k sobě. Abychom uznali jeho vládu a podřídili se jí.
Abychom buď uzavřeli, nebo obnovili smlouvu s Ním, Divuplným Rádcem, Božským bohatýrem, Otcem věčnosti, Vládcem pokoje.
S Ním, s Božím Beránkem, který na sebe vzal naše hříchy, odpustil nám a daroval nám výsadu být Božím dítětem.
PJ volá k tomu, abychom vládu svého života vložili na něj.
Mnoho problémů a těžkostí si přivodíme právě tím, že nejsme ochotni podřídit své životy jemu.
Ale pokud se poddáme Jemu, On nás povede, ochrání, upokojí, zabezpečí.

Mt 11,28-30 Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.“

Ve stanovený čas Bůh poslal svého Syna… aby nás vykoupil.
Tento čas určil Bůh. Bůh poslal, Bůh dal, z Jeho strany je vše připraveno…

A teď jsme na řadě my. Já a Ty. Využiji tento Bohem darovaný čas,

PŘIJMOUT A PODĚKOVAT

Galatským 4:4 Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu,
5 aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny.
6 Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího Abba, Otče.
7 A tak už nejsi otrok, nýbrž syn, a když syn, tedy z moci Boží i dědic.

Biblický text:
Lukáš 1,5 Za dnů judského krále Heroda žil kněz, jménem Zachariáš, z oddílu Abiova; měl manželku z dcer Áronových a ta se jmenovala Alžběta.
6 Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech Hospodinových příkazů a ustanovení.
7 Neměli však děti, neboť Alžběta byla neplodná a oba byli již pokročilého věku.
8 Když jednou přišla řada na Zachariášův oddíl a on konal před Bohem kněžskou službu,
9 připadlo na něj losem podle kněžského řádu, aby vešel do svatyně Hospodinovy a obětoval kadidlo.
10 Venku se v hodinu oběti modlilo veliké množství lidu.
11 Tu se ukázal anděl Páně stojící po pravé straně oltáře, kde se obětovalo kadidlo.
12 Když ho Zachariáš uviděl, zděsil se a padla na něho bázeň.
13 Anděl mu řekl: „Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.
14 Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození.
15 Bude veliký před Pánem, víno a opojný nápoj nebude pít, už od mateřského klína bude naplněn Duchem svatým.
16 A mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu;
17 sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých a připravil Pánu lid pohotový.“
18 Zachariáš řekl andělovi: „Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec a moje žena pokročilého věku.“
19 Anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem; byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zvěst.
20 Hle, oněmíš a nepromluvíš až do dne, kdy se to stane, poněvadž jsi neuvěřil mým slovům, která se svým časem naplní.“
21 Lid čekal na Zachariáše a divil se, že tak dlouho prodlévá v chrámě
22 Když vyšel, nemohl k nim promluvit, a tak poznali, že měl v chrámě vidění; dával jim jen znamení a zůstal němý.
23 Jakmile skončily dny jeho služby, odešel domů.
24 Po těch dnech jeho manželka Alžběta počala, ale tajila se po pět měsíců a říkala si:
25 „Toto mi učinil Pán; sklonil se ke mně v těchto dnech, aby mne zbavil mého pohanění mezi lidmi.“

26 Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do Galilejského města, které se jmenuje Nazaret,
27 k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria.
28 Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“
29 Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená.
30 Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha.
31 Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.
32 Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida.
33 Na věky bude kralovat na rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“
34 Maria řekla andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“
35 Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.
36 Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná.
37 Neboť `u Boha není nic nemožného´.“
38 Maria řekla: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ Anděl pak od ní odešel.

Lukáš 1,39 V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do hor do města Judova.
40 Vešla do domu Zachariášova a pozdravila Alžbětu.
41 Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle; byla naplněna Duchem svatým
42 a zvolala velikým hlasem: „Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla.
43 Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána?
44 Hle, jakmile se zvuk tvého hlasu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle.
45 A blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána.“
46 Maria řekla: „Duše má velebí Pána
47 a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli,
48 že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení,
49 že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno
50 a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí.
51 Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně;
52 vladaře svrhl s trůnu a ponížené povýšil,
53 hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou.
54 Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství,
55 jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům na věky.“
56 Maria zůstala s Alžbětou asi tři měsíce a pak se vrátila domů.

57 Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn.
58 A když uslyšeli její sousedé a příbuzní, že jí Pán prokázal tak veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní.
59 Osmého dne se sešli k obřízce dítěte a chtěli mu dát jméno po otci Zachariáš.
60 Jeho matka na to řekla: „Nikoli, bude se jmenovat Jan.“
61 Řekli jí: „Nikdo z tvého příbuzenstva se tak nejmenuje!“
62 Obrátili se na otce, jaké mu chce dát jméno.
63 On požádal o tabulku a napsal na ni: Jeho jméno je Jan. A všichni se tomu divili.
64 Ihned se uvolnila jeho ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha.
65 Tu padla bázeň na všechny sousedy a všude po judských horách se mluvilo o těch událostech.
66 Všichni, kteří to uslyšeli, uchovávali to v mysli a říkali: „Čím toto dítě bude?“ A ruka Hospodinova byla s ním.
67 Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a takto prorocky promluvil:
68 „Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid
69 a vzbudil nám mocného spasitele z rodu Davida, svého služebníka,
70 jak mluvil ústy svatých proroků od pradávna;
71 zachránil nás od našich nepřátel a z rukou těch, kteří nás nenávidí,
72 slitoval se nad našimi otci a rozpomenul se na svou svatou smlouvu,
73 na přísahu, kterou učinil našemu otci Abrahamovi, že nám dá,
74 abychom vysvobozeni z rukou nepřátel a prosti strachu
75 jej zbožně a spravedlivě ctili po všechny dny svého života.
76 A ty, synu, budeš nazván prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
77 a dal jeho lidu poznat spásu v odpuštění hříchů,
78 pro slitování a milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštíví Vycházející z výsosti,
79 aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje.“
80 Chlapec rostl a sílil na duchu; a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael.

Matouš 1:18 Narození Ježíšovo událo se takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve, než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého.
19 Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají.
20 Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: „Josefe, syny Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého.
21 Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“
22 To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka:
23 `Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel´, to jest přeloženo `Bůh s námi´.
24 Když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův, a přijal svou manželku k sobě.
25 Ale nežili spolu, dokud neporodila syna, a dal mu jméno Ježíš.

Píseň: Tichá noc

Lukáš 2:1 Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu.
2 Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius.
3 Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města.
4 Také Josef se vydal z Galileje, města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova,
5 aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě.
6 Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina.
7 I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou.
8 A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda.
9 Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň.
10 Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid.
11 Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.
12 Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“
13 A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha:
14 „Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“
15 Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“
16 Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí.
17 Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti.
18 Všichni, kdo to slyšeli, užasli nad tím, co pastýři vyprávěli.
19 Ale Marie to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom.
20 Pastýři se pak navrátili oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.

21 Když uplynulo osm dní a nastal čas k obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla dříve, než jej matka počala.
22 Když uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina –
23 jak je psáno v zákoně Páně: `vše, co je mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvěceno Hospodinu´ –
24 a aby podle ustanovení zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata.
25 V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním.
26 Jemu bylo Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše.
27 A tehdy veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předepisoval Zákon,
28 vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha:
29 „Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova,
30 neboť mé oči viděly tvé spasení,
31 které jsi připravil přede všemi národy –
32 světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael.“
33 Ježíšův otec a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli.
34 A Simeon jim požehnal a řekl jeho matce Marii: „Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat
35 – i tvou vlastní duši pronikne meč – aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.“
36 Žila tu i prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z pokolení Ašerova. Byla již pokročilého věku; když se jako dívka provdala, žila se svým mužem sedm let
37 a pak byla vdovou až do svého osmdesátého čtvrtého roku. Nevycházela z chrámu, ale dnem i nocí sloužila Bohu posty i modlitbami.
38 A v tu chvíli k nim přistoupila, chválila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma.
39 Když Josef a Maria vše řádně vykonali podle zákona Páně, vrátili se z Galileje do svého města Nazareta.

Matouš 2:1 Když se narodil Ježíš v Judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se:
2 „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“
3 Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém;
4 svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit.
5 Oni mu odpověděli: „V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka:
6 `A ty Betléme v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele.´“
7 Tedy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl:
8 „Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit.“
9 Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle,hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě.
10 Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí.
11 Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu.
12 Potom, na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země.
13 Když odešli, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil.“
14 On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta
15 a byl tam až do smrti Herodovy. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: `Z Egypta jsem povolal svého syna.´