O pokladu v poli

Sdílejte s ostatními!


MP3Stáhnout MP3        PDFPoznámky v PDF

Dnes bych se s vámi rád podělil o jedné věci, kterou jsem poslední dobou prožil. Když jsem nedávno psal a nahrával slovíčko pro děti, tak jsem byl velmi překvapený, jak živé téma se to stalo i pro mne. Slovíčko bylo o nebeském pokladu. Tolik jsem to znovu prožil a rád bych to trochu rozvedl. Základem pro dnešní kázání jsou tyto dvě místa v Písmu.

Mat 13,44
Království Nebes je podobné pokladu skrytému v poli, který člověk nalezl a skryl, a z radosti nad ním jde a prodává všechno, co má a kupuje ono pole.

Mat 6,21
Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.

Zvláště mne zaujal ten poklad skrytý v poli. U nás, kde jsem se narodil, na Pardubicku, nedávno nalezli v poli ukrytý poklad obrovské hodnoty. Byly to mince z konce 1. tisíciletí, doby počátku našeho státu. Nálezce dostal obrovskou odměnu, pokud si pamatuji, bylo to kolem 1 milionu korun. Byla to hodně velká událost, psali, že takovou odměnu ještě v naší zemi nikomu nevyplatili. Když jsem o tom četl, tak jsem si vzpomněl na naše biblické místo o pokladu v poli. Pojďme se na toto zajímavé místo podívat. První, co se mne velmi dotýká, je že onen člověk, který nalezl ten poklad, ho skryl. Co to znamená? Kam ho to skryl a uložil? Co myslíte?
Podíváme-li se do Písma, v jaké souvislosti se ještě mluví o pokladu, nalezneme, že ap. Pavel mluví o pokladu. Jako poklad označuje poznání Ježíše Krista jako Zachránce a Božího Syna (2. Kor 4,7). Taktéž se podobně vyjadřuje ve 2. Tim 1,14. Zde mluví o krásném svěřeném pokladu. Připomeňme si Marii, matku Ježíšovu. Když se Pán Ježíš narodil, tak do chléva v Betlémě přiběhli pastýři a vypravovali Marii o tom, co jim andělé o právě narozeném dítěti říkali. O Marii čteme, že toto všechno uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o tom. Taktéž když později ji Pán Ježíš řekl jako ještě dítě, že musí být u věcí svého Otce, stejně tak to pečlivě uchovávala ve svém srdci. Toto čteme ve 2. kap Lukášova evangelia. Učiňme tedy první závěr. Když uslyšíme Boží slovo, evangelium o Ježíši Kristu je důležité ho pečlivě uchovat a skrýt ve svém srdci. Tam může jedině působit a proměňovat náš život. Tedy první základní duchovní význam pokladu je poznání Ježíše Krista, toho nového člověka a Pána z Nebe (1. Kor 15,47).
Vrátíme-li se opět k Matoušovi a jeho podobenství, nalezneme další zajímavou věc. Když onen člověk nalezl a skryl ten poklad tak udělal jednu trochu pro mne neočekávanou věc. Pán Ježíš mluví o tom, že šel a prodal vše, co měl a koupil to pole.
Proč koupil to pole? Mohl poklad odvézt a pole nechat polem. Lze třeba předpokládat, že nechtěl poklad brát z cizího pole, a proto ho koupil. Ale stejně, je na tom něco zajímavého. Podíváme-li se pozorně, tak čteme, že to udělal z radosti nad tím pokladem. Prostě z radosti šel, prodal vše a koupil to pole. Zní to zvláštně, že ano. Tak trochu výstředně.
Jak tomu porozumět? Zkusme to takto.
Když jsem byl malý kluk, tak jsem sbíral známky. Dozvěděl jsem se z četby knih o dalekých krajích a začal jsem se snažit získat známky co nejvíce vzdálených a cizokrajných států. Jednou jsme se svým kamarádem měnili známky ze svých sbírek a já jsem vyměnil známky z první republiky po mém tatínkovi, které měli určitě větší hodnotu, za známky jednoho cizokrajného státu, který mi chyběl. Byly novodobé, takže moc velkou hodnotu neměly. Pro mne ale měly větší hodnotu, i když nestály tolik peněz. Viděl jsem za nimi ty nové kraje a země, o kterých jsem se dozvěděl. Tedy onen člověk prošel určitou změnou. To že v poli našel poklad, způsobilo přehodnocení priorit a věcí v jeho životě. To, co měl, najednou mělo menší hodnotu než to pole, ve kterém našel poklad. To, co měl, prodal a vyměnil za koupi našeho pole v uvozovkách. Nyní popřemýšlejme nad tím, co biblicky znamená to pole. Co v podobenstvích, která Pán Ježíš vyprávěl, pole znamenalo? Hned před tím můžeme číst o podobenství o pšenici a koukolu na poli. Pán Ježíš ho vykládá a říká učedníkům, že pole je tento svět, tedy ve smyslu společenství lidí. Můžeme celkem jistě říci, že Pán Ježíš učinil přesně to, co popisuje v našem podobenství. Koupil tento svět svojí obětí. Zaplatil za celý svět svoji nevinnou drahocennou krví. Ap. Pavel říká, že nepatříme sami sobě a že jsme byli koupeni za velikou cenu (1. Kor 6,20 a 7,23). To, že již nepatříme sami sobě, změní náš život. Změní to naše priority i hodnocení věcí. Přijmeme pohled Kristův, pokud se mu skutečně vydáme. Ap. Pavel v epištole Filipským popisuje tuto zásadní změnu. Píše zde toto:

Fil 3,7-8
Cokoli však pro mě bylo ziskem, to teď pro Krista pokládám za ztrátu. A vůbec všechno pokládám za ztrátu vzhledem k té nevýslovné hodnotě poznání Krista Ježíše, mého Pána. Pro něj jsem všechno ztratil a pokládám to za hnůj, abych získal Krista.

Ap. Pavel se zde vyjadřuje velmi expresivně. Vše pokládá za hnůj v porovnání s poznáním Krista. Bez Krista totiž vše úplně ztrácí hodnotu. Věci zde na světě samozřejmě mají svoji časnou hodnotu, nejsou bezcenné, ale bez Krista se bezcennými mohou stát, nedají nám věčný život ani nepromění naše smrtelné tělo v nesmrtelné. To může jedině Ježíš Kristus. Nyní se opět vraťme k pokladu. V bibli je napsáno, že si máme shromažďovat poklady v nebi, a ne na zemi (Mat 6,19-20, Luk 12,33). Lukáš říká, že máme být ochotni dávat potřebným. Říká přímo: Neboj se malé stádečko, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království. Prodejte svůj majetek a dejte almužnu. Mluví zde zcela jasně o nebeském království. Je velmi zajímavé místo ve skutcích, které popisuje situaci, kdy vznikala církev.

Skutky 4,34-35
Nikdo mezi nimi netrpěl nouzí, neboť ti, kdo byli vlastníky polností, nebo domů, svá pole nebo domy prodávali a výtěžky z prodeje přinášeli a kladli k nohám apoštolů. Z toho se rozdělovalo, jak kdo potřeboval.

Toto učinil také Levita, rodem z Kypru jménem Josef. Apoštoly byl nazván Barnabáš,
což znamená Syn potěšení. Věřím, že toto je první zmínka o apoštolu Barnabášovi, který se později vydal s ap. Pavlem na misijní cestu. Jak toto souvisí s naším podobenstvím o pokladu v poli? Barnabáš šel a prodal svá pole a výtěžek dal k nohám apoštolů. Ten výtěžek posloužil chudým v církvi. Pamatuji si na to, jak Pán proměňoval moje myšlení. Vždy jsem byl individualista, jakýkoliv společenský život pro mne moc přitažlivý nebyl. Navíc kolem byl komunistický režim, když jsem vyrůstal a zde došlo k pokroucení a zneužití významu společného vlastnictví i společenského života tak jak zde v Písmu je zmíněno. To že potřebuji druhé a oni potřebují mne, jsem začal vnímat dost pozdě. Můj tatínek vždy říkal, že on nikoho nepotřebuje. Když Barnabáš prodal své pole, posloužil tím prvotní církvi, nevíme, kolik toho měl, ale apoštolové ho nazvali Synem potěšení. Vypadá to, že to bylo dost. Všimněme si znovu Lukášových slov v evangeliu. Vašemu Otci se zalíbilo dát vám království. Pro mne bylo velmi důležité si uvědomit, že Nebeské království jsou také ti druzí lidé. Není to jen Pán Ježíš, ale všichni, kteří v tom království budou s ním. Není to jen místo kdesi v duchovní oblasti. Když se mluví o království, tak je to vždy společenství lidí, které má svého krále. Jsem hluboce přesvědčen, že biblicky poklad je i toto. Tedy chceme-li si uložit poklad v Nebeském království, podpořme lidi v něm, věřící v našeho Pána, Ježíše Krista. Řeknu-li to moderně, investujme do církve. Navíc můžeme dát i více než jen peníze. Můžeme dát, co umíme, své schopnosti, svůj čas, modlitbu, povzbuzení. Takto si ukládáme poklad v Nebi. Důležité je, kam investujeme. Pokud je to jen pro sebe, tak něco není v pořádku.

Můj příběh
Snažil jsem se stát světovým houslistou, kterého budou všichni poslouchat. Nepřemýšlel jsem o tom, co to bude přinášet druhým. Podřídil jsem tomu svůj život, jednu dobu jsem cvičil až 6 hodin denně. Nepřinášelo mi to ale radost, vždy jsem si to nějak omlouval a myslel si, že radost budu mít, až tím světovým houslistou budu. Chtěl jsem soutěžit s druhými houslisty a vyhrát nad nimi, věřil jsem, že to mi přinese radost a štěstí.
Nic z toho se nestalo, a když jsem uvěřil v Krista, uvědomil jsem si, že toto se stalo mým nejdrahocennějším pokladem. Jinými slovy bylo to důležitější než všechny ostatní věci a lidé to moje hraní.
Činil jsem z toho pokání. Opravdovou hlubší radost jsem začal prožívat teprve poté, co jsem začal sloužit ve chválící skupince. Začal jsem vzdávat chválu Bohu. Všimněme si, že vzdát Bohu slávu také znamená něco dávat. Věřím, že jsem se toho v oblasti hry na housle dost naučil a má to dost velkou hodnotu. Ale tu pravou hodnotu to získává až pro Nebeské království a z perspektivy Nebeského království. Postupně jsem se naučil dávat chválu Bohu a chválit a hrát s druhými pro slávu Nebeského království. Když jsme hrávali s naší chválící skupinkou na shromáždění v KS, tak pak za mnou často přišli lidé a říkali, jak je to občerstvilo a jak to bylo krásné. To obdarování dávat chválu rozpoznali i druzí a hráli jsme na různých celostátních konferencích. Stejně tak mi to říkají lidé u nás v církvi. Je ale velmi důležité dávat a nepracovat jen pro sebe, pro svoji radost a slávu i výdělek. Pán Ježíš říká toto:

Mat 6,33
Hledejte nejprve Boží (Nebeské) království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.

Dřel jsem se, abych měl hodně peněz a abych byl světovým houslistou na prvním místě. Žádnou radost a naplnění jsem z toho neměl. Když jsem našel, co to znamená chválit Boha hudbou s druhými, a i pro druhé, radost a naplnění jsem našel. Pán mi to přidal.

Pojďme ale opět zpět k pokladu. Řekl jsem, že poklad z biblického hlediska je i společenství lidí věřících v Krista, tedy církev. Kde se o tom v Písmu mluví?
Když jsem se to pokusil vysvětlovat dětem, tak jsem říkal, že poklady jsou často skryté v zapomenutých a ztracených městech v džungli v horách, nebo v poušti. Bible mluví o jednom nebeském městě, Nebeském Jeruzalému (Zj 21,2 a 21,10) Velmi zajímavý je popis tohoto města. Ulice jsou ze zlata, brány z perel, hradby z jaspisu a z dalších drahých kamenů jako jsou topas, safír, chalcedon, smaragd atd. Celkem jich je 12. Náměstí je z čistého zlata, jako průhledné sklo. Jsou zde nashromážděny ty nejdrahocennější věci. Jak toto vyložit, jak tomu rozumět? Jsou to určité symboly.
Můžeme si říci, že 12 kamenů zobrazuje 12 kmenů Izraele, nebo 12 apoštolů. Např. v Exodu 28 je popsáno kněžské roucho a na náprsníku je vysazeno také 12 drahých kamenů, zobrazují 12 synů Izraele a 12 kmenů, které z nich vznikly. Jsem ale přesvědčen, že to znamená ještě něco více. Např. když ap. Petr mluví o víře, přirovnává ji k přečištěnému zlatu (1 Pt 1,7) a píše, že naše víra bývá pročišťována a zkoušena stejně jako zlato. Všimněme si, že náměstí je z čistého a průhledného zlata. Co zobrazuje náměstí? Setkávají se na něm lidé a mají spolu obecenství. To že je z čistého průhledného zlata ukazuje na to, že jejich vztahy jsou čisté bez falše, bez postranních úmyslů, politikaření atd. Co zobrazují výše zmíněné drahokamy? Čeho jsou symbolem? Aby tyto kameny zářili ve světle je potřeba je dobře opracovat a vybrousit. Než se zasadí do nějakého prstenu, nebo náhrdelníku musí se velmi dobře napasovat. Právě ty vybroušené plošky a hrany krásně odráží světlo. Nádherně pak hrají barvami a odrážejí jejich odstíny. Např. smaragd je až sytě zelený, jakoby zobrazuje to, když na jaře vyraší všechny rostliny a všude je vidět svěží zelená barva. Zobrazuje, když raší a pučí nový život po zimě. Mnozí říkají, že zelená je barvou naděje. Jsem hluboce přesvědčen, že tyto drahé kameny zobrazují Kristovy vlastnosti, které potřebujeme ve svém životě. Např. moudrost, trpělivost, vytrvalost, pokoru, vlídnost, milosrdenství, vnímavost, mírnost, sebeovládání, sounáležitost atd. Všechny tyto vlastnosti stejně jako ony drahokamy je potřeba vybrousit, aby odrážely světlo Boží lásky a Božího charakteru. Je potřeba na nich pracovat a usilovat o ně, hledat je jako nejcennější poklady. Šalamoun píše toto:

Přísl 16,16
Získat moudrost je mnohem lepší nežli zlato, získat rozumnost je lepší vyvolit nežli stříbro.

Přísl 16,32
Je lepší být trpělivý než velký silák, je lepší se ovládat než dobývat města.

Toto je přesně ten princip. Tyto vlastnosti jsou pouze v Božích rukách, nelze je vytěžit v dole ani nalézt v hlubinách moře, v poušti či v horách. Není možné je získat studiem na škole. Nejsou nikde na zemi. Jsou v Nebi v rukách Nebeského Otce a On je dal svému Synu Ježíši Kristu. Tyto vlastnosti mají obrovskou hodnotu, mnohem větší než zlato a stříbro než cokoliv na zemi. Dostáváme se nyní k té nejdůležitější otázce. Kde je náš poklad? Co je náš poklad? Pokladem je vždy to, co je nejdrahocennější v naších očích. Když se vrátím k mému případu. Je pro mne cennější být světovým houslistou a sólistou, nebo tvořivá chvála společně s druhými?
Hrát sólově není žádný hřích, má to svoji velkou hodnotu. Hrát ale s ostatními a být s nimi v jednotě je mnohem více, má to mnohem větší hodnotu. Prohlubuje to sounáležitost a přibližuje k Bohu. Je pro mne důležitější můj prospěch, nebo prospěch nás všech, včetně mého? Toto není v protikladu, je důležité započítávat sebe k ostatním, neoddělovat se od nich. Šalamoun píše toto:

Přísl 18,1
Za svými choutkami jde, kdo se zříká druhých, pohotově rozpoutává sváry.

Použiji ještě překlad Bible 21
Samotáři jde jen o vlastní choutky, každou rozumnou radou pohrdne.

Nebo ještě studijní překlad
Kdo se odděluje, hledá vlastní touhy…

Toto popisuje takové moderní slovo, individualismus. Lidé postižení tímto fenoménem pak přestávají mít schopnost tvořit vyvážené společenství s druhými. Toto je problém současného západního světa, začíná zavrhovat Nebeské věci a upřednostňuje jiné poklady, to pak vede ke svárům. V různých skupinách lidí v pracovních kolektivech v politickém životě atd. to pak vypadá jak na bojišti, vytrácí se úcta k druhým a schopnost vnímat ty druhé. Lidé se paktují jedni proti druhým a prosazují své zájmy.
Bible mluví o tom, že kde je můj poklad, tam je moje srdce. Pokud je v mém srdci skryt jiný než ten Nebeský poklad, mám problém. Začínám padat z nebe jak ta bludná hvězda velmi rychle dolů, v mém duchu přestává svítit to Boží světlo a vkrádá se tma. Z krásných vybroušených zářících drahokamů se stává prach. Místo pak zaujmou jiné poklady. Písmo nás naléhavě varuje, pokud odpadneme od víry tak zahyneme. Na závěr bych rád přečetl jedno místo v Písmu, které je tak aktuální právě pro dnešní dobu.

Přísl 4,20
Především střez a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život.