Buď připraven

Sdílejte s ostatními!


PDFPoznámky v PDF

Úvod & modlitba
Budeme dnes pokračovat v 1. listu Tesalonickým, v poslední kapitole. Posledně jsme slyšeli o druhém příchodu Pána Ježíše Krista, o tom, jakou máme naději pro věčnost. Dnes na to navážeme s tím, jak tento list pokračuje ohledně připravenosti.

Na začátek bych se rád pomodlil.

Jak jsi připraven?
Začnu otázkou: co byste dělali, kdybyste věděli, že za týden se setkáte s Pánem Ježíšem? Buďme naprosto konkrétní – kdybyste věděli, že v neděli 6. února 2022 v 10:30 přijde a že to bude konec vašeho pobytu v tomto světě, připravili byste se na to nějak? Co byste konkrétně udělali? Nechám vás teď chvíli přemýšlet, každý se může v tichosti zamyslet sám za sebe.

My víme, že se jednou s Pánem Ježíšem setkáme. Buď zemřeme nebo si pro nás Pán Ježíš přijde při svém příchodu. Jsme na toto setkání připraveni?

Podívejme se na dnešní text, můžete si otevřít své Bible a číst si se mnou:

1. Tesalonickým 5,1 O časech a dobách, bratři, nepotřebujete, aby vám bylo psáno. 2Vždyť sami přesně víte, že Pánův den přijde jako zloděj v noci. 3Když lidé budou říkat: ‚Pokoj a bezpečí‘, tehdy na ně náhle přijde zkáza jako porodní bolesti na těhotnou ženu, a jistě neuniknou. 4Vy však, bratři, nejste ve tmě, aby vás ten den přepadl jako zloděj. 5Neboť vy všichni jste synové světla a synové dne. Nepatříme noci ani tmě. 6Proto tedy nespěme jako ti ostatní, nýbrž buďme bdělí a střízliví. 7Vždyť ti, kdo spí, spí v noci, a ti, kdo se opíjejí, opíjejí se v noci. 8My však, kteří patříme dni, buďme střízliví, oblečeni v pancíř víry a lásky a v přilbu naděje spasení. 9Neboť Bůh nás nepostavil k hněvu, nýbrž k získání spasení skrze našeho Pána Ježíše Krista, 10který za nás zemřel, abychom my, ať bdíme nebo spíme, žili spolu s ním. 11Proto se navzájem povzbuzujte a budujte jeden druhého, jak to již činíte.

O časech a dobách
Pojďme se teď na to vše společně postupně podívat.

1. Tesalonickým 5,1 O časech a dobách, bratři, nepotřebujete, aby vám bylo psáno. 2Vždyť sami přesně víte, že Pánův den přijde jako zloděj v noci.

Už tu bylo několikrát zmíněné, že Pavel, autor tohoto dopisu, byl v Tesalonice relativně krátkou dobu. Asi při svém zrychleném vyučování o Pánu Ježíši něco o tomto tématu řekl, ale přesto se k tomu vrací. V předchozí kapitole jsme viděli Pavlovo povzbuzení o tom, že i ti, kdo zemřeli nebo zemřou, se také setkají s Pánem, úplně stejně jako ti, kdo se s Ježíšem setkají přímo při jeho druhém příchodu.

Uvědomme si kontext, v jakém byl ten dopis napsaný. Ježíš Kristus takřka před chvílí odešel do nebe. Dle datování tohoto dopisu se to stalo asi před 20 lety, stále tedy žijí svědkové, kteří na vlastní oči viděli odchod Ježíše. Těsně před odchodem se ho učedníci ptali na obnovení království Izraele a Ježíš jim na to řekl

Skutky 1,7 … „Nepřísluší vám poznat časy a doby, které Otec uložil ve své vlastní pravomoci, 8 ale přijmete moc Ducha Svatého, který na vás přijde, a budete mi svědky…

Už v době odchodu Ježíše Krista byli jeho učedníci ujištěni doslova takto:

Skutky 1,11 Muži galilejští, co tu stojíte a hledíte do nebe? Tento Ježíš, který byl od vás vzat vzhůru do nebe, přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet do nebe.

A od té doby celá církev příchod Ježíše zpět vyhlíží. Jen v té době to bylo 20 let po jeho odchodu, dnes je to 2000 let. Ježíš osobně učedníkům říká

Skutky 1,7 Řekl jim: „Nepřísluší vám poznat časy a doby, které Otec uložil ve své vlastní pravomoci,

A také o sobě říká:

Matouš 24,36 O tom dni a hodině nikdo neví, ani andělé nebes, ani Syn, jenom sám Otec.

Je pak pro mne překvapivé, že přesto se opakovaně objevují předpovědi, kdy už to bude. Typicky na přelomu kalendářního roku, i tento rok jsem takovéto tvrzení zahlédl.

Na druhou stranu, můžeme si být jistí, že druhý příchod Pána Ježíše Krista je stále blíže. Každá generace k němu má blíže a Pán Ježíš určitě podruhé přijde. Posledně tu Honza zmiňoval některé možné výklady toho, jak se to stane. Mohli bychom se zabývat tím, jak je to s miléniem, jak je to s dobou velkého soužení, jak do toho zapadá Ježíšův příchod. Je samozřejmé, že různé výklady pak vedou k různým očekáváním.

Pánův den
Já bych se chtěl dnes dostat spíše ke zbytku dnešního textu. Čteme termín „Pánův den“. A čteme o něm i jinde v Bibli, například:

Skutky 2,17 (Joel) I stane se v posledních dnech, praví Bůh, že vyleji ze svého Ducha na každé tělo; vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci budou vídat vidění a vaši starci budou mívat sny. 18 I na své otroky a na své otrokyně v oněch dnech vyleji ze svého Ducha, a budou prorokovat. 19 A dám divy nahoře na nebi a znamení dole na zemi, krev a oheň a sloupy dýmu. 20 Slunce se obrátí v temnotu a měsíc v krev, než přijde Pánův den, veliký a skvělý. 21 I stane se, že každý, kdo bude vzývat Pánovo jméno, bude zachráněn.

My žijeme v těchto posledních dnech. To je pro nás důležité ohledně poznání časů a dob. Tyto poslední dny už nějakou dobu trvají, a my doopravdy žijeme v neuvěřitelně požehnané době – víme o spáse mnohem více než lidé před příchodem Ježíše Krista.

Matouš 13,16 Blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší. 17 Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili spatřit, co vidíte vy, ale nespatřili, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.

My doopravdy víme všechno, co potřebujeme!

Přečtu další kousek o Pánově dni:

2 Petrův 3,10 Pánův den přijde jako zloděj v noci. V něm nebesa s rachotem pominou, prvky se žárem uvolní a země a její činy budou spáleny. 11 Když se toto všechno takto rozplyne, jací musíte být ve svatém způsobu života a zbožnosti vy, 12 kteří očekáváte a urychlujete příchod Božího dne! Kvůli němu se nebesa rozplynou v ohni a prvky se žárem roztaví.

Nebo

2 Tesalonickým 1: 7 a vám, kteří jste v soužení, úlevou spolu s námi, až se zjeví z nebe Pán Ježíš se svými mocnými anděly 8 a v plameni ohně bude trestat ty, kteří neuznávají Boha, a ty, kteří nejsou poslušni evangelia našeho Pána Ježíše.

Ponechme teď stranou případné rozfázování toho, co vše se bude dít. Co víme, je to, že si Pán přijde pro svou církev, aby jí vzal z tohoto světa. Můžeme mít tendenci se soustředit na okamžik, kdy se to stane, ale co když z tohoto světa odejdeme dříve? Snad se na mě nebudete zlobit, když třeba můj odchod nazvu Markův den. A já nevím, jestli moje smrt nastane dříve než přijde Ježíš Kristus. Stát se to může, stát se to nemusí. A stejně tak je to s každým z nás.

Nesoustřeďme se jen na přípravu na Pánův den. Dle některých výkladů je za dveřmi a jak jsem viděl, někoho to může vyděsit. Dle jiných výkladů ještě ani nenastaly podmínky pro jeho příchod, ale my bychom neměli žít v lhostejnosti, že jsme tedy v pohodě.

Co když dříve přijde … den. … den. … den. Tedy den naší smrti. Nezní to moc populárně to takhle říkat, že? Prostě chtěl bych, abychom se soustředili více na setkání s Pánem Ježíšem než na mechanismus, jakým k tomu dojde, a na čas, kdy se to stane. A abychom byli připraveni na toto setkání, ať už k němu přijde jakkoliv.

Rozumějte mi, je určitě dobré znát to, jak to proběhne – třeba jaké budou soudy a co se na nich bude probírat. Plyne z toho plno povzbuzení a radosti a koneckonců apoštol Pavel se právě proto k těmto otázkám vrací. Nechci jen, abychom se soustředili pouze na jednu možnost, jako by to bylo to nejdůležitější pro naši spásu. Pro naši spásu totiž není důležitý čas a způsob – pro naši záchranu je důležitá osoba, se kterou se setkáme.

Zloděj v noci
1. Tesalonickým 5,2 Vždyť sami přesně víte, že Pánův den přijde jako zloděj v noci.

Čteme tu, že to přijde nečekaně. Ať už Pánův den nebo také pro někoho může být nečekané to, že ho dnes odpoledne srazí auto. U zloděje také nevíme, kdy se to stane, víme jen to, že to bude překvapivé a nečekané. Zloděj nám to dopředu neřekne.

Pro církev samozřejmě Ježíš není žádný zloděj, ale naopak vyhlížený Pán. Den, kdy se to stane ale přijde nenadále. Čteme to i zde:

Matouš 24:42 Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde. 43 To však vězte, že kdyby hospodář věděl, v kterou noční hlídku přijde zloděj, zůstal by vzhůru a nedovolil by mu prokopat se do domu. 44 Proto i vy buďte připraveni, protože neznáte hodinu, v níž přijde Syn člověka.

Těhotná žena
Pokračujme dále:

1. Tesalonickým 5,3Když lidé budou říkat: ‚Pokoj a bezpečí‘, tehdy na ně náhle přijde zkáza jako porodní bolesti na těhotnou ženu, a jistě neuniknou.

Těhotná žena ví, že to přijde. Ale neví přesně kdy. Já si pamatuji, že vždy když jsme čekali s Danielou miminko, že Daniela na to byla připravená. Měla předem přichystané věci do porodnice, protože jsme prostě nevěděli, kdy to přijde. Někdy to bylo o několik týdnů dříve, někdy o několik týdnů později než dle odhadů. Věděli jsme, že to přijde, a že v ten okamžik stačí vzít přichystané věci a jet do porodnice. Někdy to bylo v noci, někdy ve dne. V tu chvíli nešlo říci – tak ještě pár dní počkáme, protože teď se nám to zrovna nehodí. Každopádně nebylo to překvapení ve smyslu – co se to děje – naopak, ten okamžik jsme vyhlíželi, věděli jsme, že se to stane a těšili jsme se na to. Ano, měli jsme i trochu obavy, nevěděli jsme, jak to vše detailně bude probíhat. Věděli jsme ale, že jakkoliv je porod bolestný, přichází po něm radost z narozeného dítěte.

U tohoto třetího verše vnímám, že je psaný s ohledem na ty, kdo nejsou Boží děti. Je to o lidech, kteří se utěšují – všechno je v pořádku, ve všem se mi tak nějak daří a kde ne, tak se to vždy nějak vyřešilo. Ten pokoj a bezpečí, které tito lidé pociťují, jsou ale jen zdánlivé. Najednou se věci naprosto změní. S Ježíšem se setkají lidé, kteří ho celý život záměrně ignorovali. Najednou nebude žádný ateista, protože všichni uvidí, že Bůh existuje.

Všechno bude zjeveno, všechno bude souzeno. Na mě z toho jde zároveň hrůza, když si uvědomím, že bych toto musel prožít bez Krista. A zároveň z toho na mne jde obrovská vděčnost za to, co pro mne Ježíš udělal. Bůh bude na konci soudit úplně vše, i to, co nikdo jiný neviděl, co kde kdo provedl ve skrytu, ve tmě, v noci. I to, co kde kdo špatného řekl. Kde mohl pomoci a nepomohl. Všechny špatné myšlenky.

Pokud někdo nemá všechny tyto hříchy pokryté obětí Ježíše Krista, pak přesně dle tohoto verše na něj přijde zkáza a přijde nečekaně. Pak přijde věčné odloučení od Boha a jak hrozné to bude, si ani nedokážeme představit.

Jiné přirovnání té náhlosti čteme i na příkladu Noeho a Lota.

Lukáš 17:26 A jak bylo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka: 27 jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny. 28 Podobně bylo za dnů Lota: jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli, 29 avšak toho dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy, pršel z nebe oheň se sírou a zahubil všechny. 30 Právě tak to bude toho dne, kdy se zjeví Syn člověka.

U Noeho nepřišel deštíček, ale najednou velká voda, která zahubila všechny, kdo Boha neposlouchali. U Lota přišel oheň, který zahubil všechny, kdo Boha neposlouchali. Pro ty lidi to bylo rozhodně nečekané a ve chvíli, kdy to přišlo, už bylo pozdě na to přemýšlet o poslušnosti Bohu.

Evangelium
V této době ale Bůh stále dává lidem čas a možnost k němu přijít. Za vše, za co si zasloužíme odsouzení, zaplatil na kříži Ježíš Kristus. Zaplatil za naše hříchy, vstal z mrtvých a dává nám dar věčného života. Na nás je si tento dar vzít. Pokud tento dar přijmeme vírou, pokud uvěříme v Ježíše Krista jako svého Spasitele a Pána, pak jsme s Bohem smíření a můžeme více než nad třetím veršem přemýšlet nad pokračováním.

Noc a tma
1. Tesalonickým 5,4Vy však, bratři, nejste ve tmě, aby vás ten den přepadl jako zloděj. 5Neboť vy všichni jste synové světla a synové dne. Nepatříme noci ani tmě.

Od tohoto verše se již Pavel obrací na církev, na Boží děti. Na syny světla a dne, tedy na ty, kdo nesou charakteristiku Pána Ježíše, který o sobě říká, že je světlo světa.

Nejdříve čteme, že nás ta náhlost příchodu nezaskočí. Zaskočí pouze svět, který Boha nepřijal. Bude to náhlé, nečekané, ale nebude to pro nás překvapivé. A tím se dostáváme k tomu, co nás určitě všechny zajímá. Jak tedy máme být jako správní synové a dcery světla připraveni k příchodu Pánova dne, aby nás tento den nezaskočil?

Připravenost
Čteme to hned v dalších verších:

1. Tesalonickým 5,6Proto tedy nespěme jako ti ostatní, nýbrž buďme bdělí a střízliví. 7Vždyť ti, kdo spí, spí v noci, a ti, kdo se opíjejí, opíjejí se v noci. 8My však, kteří patříme dni, buďme střízliví, oblečeni v pancíř víry a lásky a v přilbu naděje spasení.

Vidíme tam bdělost, střízlivost a patřičné oblečení. Tak se pojďme u všech těchto věcí zastavit.

Bdělost
Začněme bdělostí. Duchovní bdělost je opak duchovní lhostejnosti. Když je někdo lhostejný, tak si říká – je mi to tak nějak jedno. Třeba si může říkat: Bibli jsem nevzal do ruky několik měsíců, modlím se jen když něco potřebuji já. Do shromáždění se mi moc nechce. Ohledně příchodu Pána si říkají – doufám, že mi ten příchod nepřeruší mé plány. Tohle vše je duchovní spánek, prakticky na prahu duchovní smrti. To hlavní, co je na tomto postoji vidět, je otupělost, netečnost, apatie. Tito lidé mohou být v církvi z kulturních nebo sociálních důvodů, ne z důvodu lásky k Bohu.

V Bibli se tento stav zmiňuje vícekrát a můžeme vidět, že stejně jako byli spící před 2000 lety, tak se mluví o tom, že spící budou před příchodem Pána.

Římanům 13,11 Víte také, jaký je čas, že už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je naše záchrana blíže, než když jsme uvěřili.

Zjevení 3,1 Andělu sboru v Sardách napiš: ‚Toto praví ten, který má sedm duchů Božích a sedm hvězd: Znám tvé skutky; máš jméno, že žiješ, ale jsi mrtvý. 2 Buď bdělý a upevni to, co ještě zbývá a je na umření, neboť jsem nenalezl tvé skutky úplné před mým Bohem. 3 Připomínej si, jak jsi mé slovo přijal a slyšel, zachovávej je a učiň pokání. Neprobudíš-li se, přijdu jako zloděj….

Střízlivost
Další, o čem čteme, je střízlivost. Opak střízlivosti je zatemnění rozumu, například alkoholem nebo drogami. Já nechci nikoho soudit, viděl jsem příběhy lidí, kteří zažili tak těžkou životní situaci, že jsem se divil spíše tomu, že „jen“ spadli do alkoholu. Ale prostě opilý nebo možná výstižněji řečeno opíjející člověk je někdo, u koho nepředpokládáme střízlivé uvažování. A jsou i jiné věci, které mohou zatemnit naše uvažování. Například strach či neodpuštění, nebo přespřílišné sledování médií a sociálních sítí. Prostě být opilí jakoukoliv zábavou či možnostmi, co nabízí svět.

Tady ale čteme povolání ke střízlivosti. Může pro nás být až překvapivé, že čteme následující adresované církvi, ne nevěřícím:

1 Korintským 15,34 Vystřízlivějte, jak se sluší, a nehřešte. Vždyť někteří z vás nemají ani ponětí o Bohu. Říkám to k vašemu zahanbení.

Vidíme, že lidé, kteří nějakým způsobem v církvi jsou, mohou být stále ospalí a mohou činit skutky temnoty. Bůh je vyvedl z temnoty, ale oni se dobrovolně do temnoty vrací. Už jsme se ale bavili o tom, že my máme žít ve světle.

Oblečení
Třetí, co vidíme jako důležité, je patřičné oblečení – v pancíř víry a lásky a v přilbu naděje spasení. Co se stane, když si voják odloží pancíř a přilbu? Třeba se schová někde, kde to vypadá klidně, s tím, že si na chvíli odpočine a najednou se objeví nepřítel a ten nebude čekat, až se voják opět oblékne – a dopadne to špatně.

Pancíř chrání našeho vnitřního člověka. O víru můžeme přijít, když jsme v problémech a začneme se jako špatné řešení odvracet od Boha, od Písma a od společenství. Ale my si nemůžeme dovolit, aby nás Ježíš nalezl bez víry. Podobně o lásku přijdeme tak, že nám přestaneme jít o ostatní a že budeme vše dělat jen pro sebe.

Přilba chrání naše myšlenky, směr našeho přemýšlení. A pokud z mysli ztratíme naději spasení, ztrácíme všechno. Pokud začneme hledat naději v něčem jiném, například v majetku, v politickém uspořádání, v lidech kolem nás, ve své službě, pak se dostáváme do problému.

Prostě víry, lásky a naděje se nemůžeme vzdát a toto oblečení brání náš vztah s Bohem.

Tak tedy připravenost popsaná v tomto úseku spočívá v bdělosti, ve střízlivosti a v tom, že chráníme náš vztah s Bohem před útoky nepřítele.

Hněv nebo spasení
Pak se na nás vztahuje následující úžasný verš, který je asi nejpovzbudivější z celého úseku.

1. Tesalonickým 5,9Neboť Bůh nás nepostavil k hněvu, nýbrž k získání spasení skrze našeho Pána Ježíše Krista, 10který za nás zemřel, abychom my, ať bdíme nebo spíme, žili spolu s ním.

Tady jasně vidíme ten obrovský rozdíl. Pánův den je zároveň nádherný a zároveň hrozný. Pro ty, kdo s Bohem nepočítají, je plný hněvu, který si také nedokážeme představit. Pro ty, kdo se na Pána Ježíše těší, je úžasný pro završení spasení – protože víme, že hněv, který jsme si zasloužili, vzal na sebe Ježíš Kristus. Čteme zde, že je s námi za každé situace. Navíc Bůh říká, že

1 Korintským 2,9 Co oko nevidělo a ucho neslyšelo a na lidské srdce nevstoupilo, to Bůh připravil těm, kdo ho milují.

To je důvod, proč se můžeme na setkání s Pánem těšit. Je to jako když nevěsta čeká na svatbu. Především očekává svého ženicha, dělá vše pro to, aby v den svatby byla krásná, čistá a milá pro svého nastávajícího. I když před svatbou třeba ráno vstává a věnuje se běžným denním věcem jako každý jiný, její mysl je prodchnutá něčím jiným – těší se na to, až si ji ženich vezme. Všude o svatbě a hlavně o svém ženichovi mluví. Ne z povinnosti, ne z donucení, ne protože by jí to dával nějaký zákon jako povinnost. Ale z radosti, z nadšení – podívej se, koho si budu brát a tebe s ním chci také seznámit. Když se někomu její ženich nelíbí, možná jí to zamrzí, ale vůbec to nezmění její očekávání a radost z nastávající svatby. A ve podobném rozpoložení můžeme být my.

Pokud taková nevěsta nejsme, pokud nejsme bdělí, střízliví a pokud nechráníme svůj vztah s Bohem, pokud v nás nepřebývá Duch svatý, pak hned svůj vztah s Bohem napravme. Můžeme k tomu použít třeba únorový měsíc vděčnosti, modliteb a půstu, který je určený právě pro restart vztahu s Bohem. Nějaký restart totiž potřebujeme úplně všichni.

Nevíme, kdy a jak se s Pánem setkáme. Ale připravení být můžeme. A tím se dostáváme k poslednímu verši:

Povzbuzení
1. Tesalonickým 5,11Proto se navzájem povzbuzujte a budujte jeden druhého, jak to již činíte.

Viděli jsme, proč jako Boží děti nejsme nijak ohrožení tím, že nevíme, kdy si pro nás Pán přijde. A zajímavé je to, že nás nemůže nijak ohrozit ani to, kdybychom to věděli.

Na začátku jsem se ptal takovou provokativní otázku, co byste dělali, kdybyste měli týden života na této zemi. Tak můžete zamyslet znovu nad tím, co vás napadlo, a uvědomit si, že ten týden pravděpodobně doopravdy máte. Uděláte to, nad čím jste přemýšleli? Modlete se za to a třeba dojdete k tomu, že je to doopravdy potřebné a pak nemá smysl to odkládat. Nebo třeba dojdete k tomu, že pro Boha jsou důležitější věci. V každém případě – nenechte to jen tak zapadnout.

Existuje takový citát: „Kdybych věděl, že zítra bude konec světa, ještě dnes bych šel a zasadil jabloň.“

Není to z Bible, je to výrok připisovaný Martinu Lutherovi, ale jak jsem dohledal, on to pravděpodobně vůbec neřekl. Ale to nevadí. Jabloň sázíme, protože z ní chceme sklízet ovoce. Nějakou dobu ale trvá, než jabloň ovoce dá. A my chceme dělat takové věci, které ponesou dobré ovoce, i když nevíme, kdo a jestli vůbec někdo někdy ono ovoce sklidí. Protože to je to, co je pro Boha důležité – Bůh po nás nechce, abychom v naději jeho blízkého příchodu složili ruce do klína a jen čekali. Vše co děláme, dělejme s výhledem, že se s Pánem můžeme setkat dnes, ale i za 100 let.

Tak doufám, že můžeme žít s tím, že jsme našimi bratry a sestrami povzbuzovaní a budovaní. Protože církev je společné dílo, potřebujeme se navzájem. A můžeme se povzbuzovat tím, co pro nás Bůh udělal a že se můžeme těšit na setkání s ním.

Modlitba