Ježíš Kristus – jaký je doopravdy

Sdílejte s ostatními!

PDFPoznámky v PDF        PDFSlidy v PDF

Modlitba
Dnes budeme pokračovat v sérii na téma listu Koloským. Na začátek poprosím o požehnání:

Úvod
Na začátek předešlu, že posledně tu Honza Vlk povídal o první části listu Koloským. Má se za to, že tento list napsal apoštol Pavel z vězení do Kolosu, do místa, kde Pavel předtím nebyl. Hlavním tématem tohoto listu je svrchovanost Ježíše Krista, zjevně jako reakce na různé nauky, které kladly do popředí i jiné věci. Na dnešek vyšla pasáž, kde se mluví zejména o Něm. Kázání se sice jmenuje Ježíš Kristus – jaký je doopravdy, ale musím říci, že mi přijde až moc troufalé mluvit o tom, jaký Ježíš je doopravdy, protože si uvědomuji, že to prostě do všech důsledků nevím. Že to nedokážu domyslet a docenit a že to asi nedokážu nikdy. Že jediná jistota je, že ať už o něm řeknu cokoliv, tak to nikdy nebude dost a že naše poznání o něm asi nikdy nebude zcela úplné. Pak jsem si ale uvědomil, že Ježíš nám o sobě v Bibli říká docela dost, odkrývá o sobě plno věcí, které jsou pro nás podstatné, a že máme neskutečné požehnání v tom, že si takto o něm můžeme číst a přemýšlet o tom, co čteme. Nemusíme se trápit tím, že o něm nevíme vše, ale můžeme se naopak radovat z toho, že každý nový den s Ježíšem a každé nové čtení Bible nám o něm ukáže vždy něco nového.

Tak nejprve otázka pro každého, kým je pro vás Ježíš Kristus? Zkuste si sami pro sebe dát odpověď a třeba to můžete říci pro ostatní i nahlas.

Ježíš smyslem všeho
Podívejme se do Bible a přečtěme si první dnešní pasáž:

Koloským 1,15 On je obraz neviditelného Boha, prvorozený všeho stvoření, 16 neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebesích i na zemi, věci viditelné i neviditelné, ať trůny nebo panstva, vlády nebo autority; všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.

První věc, kterou čteme, je to, že Ježíš Kristus je obraz neviditelného Boha. Jak tomu rozumět, jak může být něco obrazem něčeho neviditelného? Víme, že Bůh je duch a že ho nikdo tedy fyzickýma očima vidět nemůže. Zároveň ale víme, že Ježíš tu na zemi žil a v Janově evangelium čteme následující:

Jan 14,5 Tomáš mu řekl: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?“ 6Ježíš mu řekl: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. 7Jestliže znáte mne, poznáte i mého Otce. A od nynějška ho znáte a viděli jste ho.“ 8Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce a to nám stačí.“ 9Ježíš mu řekl: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty jsi mne nepoznal? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říkat: ‚Ukaž nám Otce‘? 10Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky. 11Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky.

Ježíš tu říká doslova – pokud chcete vidět Otce, tedy Boha Otce, podívejte se na mne. Nejde samozřejmě o to, jaké měl Ježíš vlasy, jakou měl barvu očí, jaké měl oblečení. Jde o to, jak Ježíš jednal, jak se choval k různým lidem, jak se zachoval v různých situacích. Ježíš tu mluví o tom, že je jedno s Otcem, že Ježíš je v Otci a že Otec je v Ježíši. Je to jedna z pasáží, která ukazuje na Boží trojjedinost, zde tedy na dvě Boží osoby jednoho Boha. Tato nauka hovoří o tom, že Bůh je jeden, ale zároveň že existuje ve třech osobách – Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch svatý. A zde jsme přeneseně četli o tom, že kdo hledí na jednu osobu Boží trojice, vidí i další osoby jediného Boha.

Někdy třeba můžeme mít představu, že Bůh Starého zákona je především svatý a spravedlivý. A pak že Ježíš, Bůh Nového zákona je především láska. A že Duch Svatý, je především někdo, kdo je tu s námi, a vede nás. Ale všechny tyto osoby jsou stejné podstaty. I ve Starém zákoně ve skutečnosti čteme, jak je tam zachycený Bůh láskyplný a odpouštějící a právě o neustálém odpouštění a o lásce k lidem Starý zákon je. Také čteme, že Ježíš například vyhnal bičem z chrámy ty, kdo tam neměli co dělat. A nedávno tu Honza Pešek mluvil o tom, jak skončili Ananiáš a Zafira, kteří lhali Duchu svatému – velmi rychle padli na zem mrtví. Jedná se ve všech případech o stále stejného Boha.

Ježíš Kristus je tedy Bůh a zároveň je v lidské podobě obrazem i dalších osob Boží trojice.

Dále čteme prvorozený všeho stvoření. Uvědomme si, co znamenalo být prvorozený. Prvorozený byl někdo, kdo patřil Bohu, kdo nepatřil rodině, ale byl oddělený pro Boha. Zároveň to byl někdo, kdo spravoval celý dům – ve smyslu autority nad celou rodinou a služebnictvem. Termín celý dům mohlo znamenat i 100 lidí a prvorozený byl ten, kdo autoritu nad tím vším přebíral. Prvorozený řídil a udržoval celý dům v chodu, byl ten nejdůležitější a celý dům zároveň sloužil jemu, poslouchal ho. Podobně tento verš mluví o tom, že Ježíš Kristus je oddělený od stvoření a zároveň je někdo, kdo je nad veškerým stvořením.

Možná nám pomůže, když si přečteme začátek Janova evangelia:

Jan 1, 1Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. 2To bylo na počátku u Boha. 3Všechno vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo vůbec nic, co je. … 14A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jediný Syn, plný milosti a pravdy.

To Slovo je Ježíš Kristus, právě On se stal tělem, když přišel na tuto zem. Bůh nemá začátek a konec, a tady čteme že i na počátku našeho stvoření už Ježíš Kristus existoval a že všechno vzniklo skrze něj a bez něho nevzniklo nic.

Když se vrátíme do Koloským, tak tam dále čteme

Koloským 1,16 neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebesích i na zemi, věci viditelné i neviditelné, ať trůny nebo panstva, vlády nebo autority; všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. 17 On je přede vším a všechno v něm spočívá.

To znamená doopravdy hodně. Všechno, co kolem sebe máme, bylo stvořeno v něm, skrze něho a pro něho. Ať už jsou to věci viditelné, tedy náš fyzický svět, nebo neviditelné, tedy duchovní svět. Také světové uspořádání a vlády a autority – to vše je v něm.

V 2. Petrově také čteme, že vše je tímto Slovem, tedy Ježíšem Kristem uchováváno nebo udržováno, až ke dni soudu. Ve chvíli, kde tento fyzický svět přestane Ježíš udržovat, tak prostě zanikne. Bude konec světa, protože svět bez něj a bez jeho vůle nemůže existovat.

Zkusme si aspoň trochu představit, co znamenala Ježíšova přítomnost na zemi. On to vše stvořil, udržuje, a přesto sem přišel jako mimino a udržoval vše, co zde probíhalo i za jeho života. Ve chvíli, kdy ho bičovali vojáci, nejen že tyto vojáky stvořil, ale také právě tyto vojáky udržoval při životě. Ve chvíli, kdy mu zatloukali hřeb do ruky, on fyzicky udržoval tu fyzickou hmotu hřebu, bez něj by neexistovala. A to ani Bible příliš nepopisuje, co vše probíhalo v duchovním světě – a opět i duchovní svět byl stvořený a je udržovaný právě Ježíšem Kristem. Ježíš Kristus netrpěl jen tělesně, což samo o sobě bylo hrozné, ale také nesl duchovní utrpení všech lidí všech generací. Nesl a plně prožíval prázdnotu duše ztraceného lidstva, ztrátu smyslu života, ztrátu vztahu s Bohem. Vše toto probíhalo s tím, že on kdykoliv mohl jen pomyslet na to, že to ukončí a bylo by po všem utrpení. A právě takový je Ježíš, toto vše pro nás udělal. Stejně tak my můžeme existovat jen díky jemu. A aspoň za sebe musím říci, že si to často ani neuvědomuji.

A zde čteme také to, že vše je stvořeno pro něho. Pro ilustraci teď trochu odbočím – možná jste viděli https://www.youtube.com/watch?v=WhGUZ5Vk0As – krátké video s použitím iPadu. Jde o to, že se dcera vaří spolu se svým otcem, povídají si a dcera se ptá – tak co tati, jak ti funguje tvůj nový iPad, co jsme ti dali k narozeninám? A otec odpovídá, jó, je to dobré, zvedne iPad, na kterém krájel zeleninu a shrnuje z něj vše nakrájené do hrnce. Dcera jen nevěřícně kouká, ztratila slova. Táta pak iPad omyje z hrubé špíny ve dřezu a strčí ho do myčky. Prostě ten otec vůbec nevěděl, k čemu ten iPad vlastně je, ale používal ho tak, jak si myslel, že to bude nejlepší.

A úplně stejně se chováme my, pokud náš život nežijeme s tím, že jsme stvoření pro Ježíše Krista. Někdo se honí za kariérou, někdo za penězi, někdo za uznáním v čemkoliv, co dělá, někdo raději nemyslí na nic a jen si sedne k televizi nebo k internetu nebo se jde opít, někdo se třeba snaží žít dobrý život, aby si dokázal, že je dobrý. Ale pokud žijeme bez toho, že je náš život žitý pro Ježíše, pak jsme jako ten iPad, který byl použitý jako krájecí prkénko a pak byl strčený do myčky. Prostě úplně se míjíme záměrem, pro který jsme byli stvoření. V tom videu to bylo humorné, ale v našem životě to má dalekosáhlé důsledky. Smyslem všeho je Ježíš Kristus – ať už se jedná o náš vesmír nebo o celý duchovní svět nebo, a to by nás mělo zajímat především, o náš život.

Ježíš hlavou církve
Pokračujme ve čtení dnešního úseku dále:

Koloským 1, 18 A on je hlavou těla, církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých, aby on sám zaujal ve všem první místo, 19 neboť se Otci zalíbilo, aby v něm přebývala veškerá plnost.

Opět vidíme, že v Ježíši se všechny věci naplňují a završují. Až v Kristu získává všechno smysl a on je počátek tohoto smyslu. Ježíš je první, kdo přesáhl svou smrt. V Novém i Starém zákoně čteme o lidech, kteří vstali z mrtvých, jako například Lazar nebo Jairova dcera. Tito lidé ale opět zemřeli. Ježíš je první, kdo naplnil ten pravý záměr pro člověka – žít navěky s Bohem, k Boží slávě. To nikdo jiný nedokázal, ale Ježíš ano, a tím otevřel cestu i pro nás ostatní. Všichni, kdo ho v této cestě následují, jsou částí církve, kde On je hlavou, kde On je opět ten nejdůležitější se všemi důrazy, o kterých jsme si už povídali. Je tím, kdo stvořil církev a tím, kdo církev udržuje v chodu, ať už to znamená cokoliv.

A platí to nejen pro církev obecně, což může znít přece jen trochu abstraktně. Platí to i pro tuto malinkou část církev zde, jak tu jsme spolu, fyzicky nebo virtuálně. Pán Ježíš je hlavou sboru Církve bratrské v Kladně, jen díky němu v této církvi jsme a jen díky němu v této církvi také můžeme zůstávat a růst dále do jeho podoby. Opět – bez něj by tato církev nebyla, tato církev existuje jen pro něj a jen On jí dává smysl a jen On jí dává veškerou plnost. Je to stejné, jako s tím iPadem – kdybychom dělali cokoliv úžasného, třeba tu měli spoustu dobrých a prospěšných aktivit, měli krásné přednášky a koncerty, ve všem se rozdali, a lidé se tu měli dobře, ale smyslem a hlavou by nebyl Ježíš Kristus, pak se míjíme záměrem, pro který tato církev byla stvořena. Jen tato hlava má dávat církvi růst a směr, jen tato hlava má církev řídit a jen pro tuto hlavu má církev existovat.

Ježíš spasitel
A i dále čteme, že Ježíš je ten, kdo vůbec umožnil vznik církve:

Koloským 1, 19 neboť se Otci zalíbilo, aby v něm přebývala veškerá plnost 20 a aby skrze něho smířil všechno se sebou a způsobil pokoj skrze krev jeho kříže — aby skrze něho smířil vše jak na zemi, tak v nebesích. 21 I vás, kteří jste kdysi byli odcizeni a myslí nepřátelští ve zlých skutcích, 22 nyní smířil ve svém lidském těle skrze svou smrt, aby vás před sebou postavil svaté, bez poskvrny a bez úhony

Říkali jsme si, že vše bylo stvořeno skrze Krista a pro Krista. A tady čteme, jak právě Ježíš dává všemu i ten pravý smysl, který bychom sami naplnit nedokázali.

Čteme zde, že jsme byli nejen Bohu odcizení, ale že jsme vůči němu byli dokonce nepřátelští. Uvědomme si, že my jsme ti, kdo si šel svou vlastní cestou a nejenže Boha ignoroval, ale naprosto okatě a cíleně proti Bohu jednal. Problémem nebylo to, že by Bůh někde čekal na příležitost, jak nás potrestat, až zhřešíme, až uděláme něco, co se mu nebude líbit. Problémem jsme byli my sami – už od Adama si děláme, co chceme a Boha ignorujeme. Přestože Adam věděl, že vzpoura proti Bohu přinese smrt, tak dělal jakoby nic a s naprostým klidem porušil to, co mu Bůh řekl jen pro jeho dobro. A ještě se poté docela hloupě vymlouval. Úplně stejně, jako to děláme my, nebo aspoň jako to dělám já. Moc dobře vím v mnoha situacích, co by byl správný postup, ale najdu si plno výmluv, proč jdu jiným směrem – říkám jako Adam – za to mohou okolnosti, za to může tamten nebo tamta, já jsem vlastně neměl jinou možnost. Jinak řečeno, když vím, že všechno bylo stvořeno skrze Krista a pro Krista, tak říkám – ty za to Pane Bože můžeš, že jsi to tak nastavil. Stejně jako Adam říkal – to ta žena, kterou ty jsi mi dal, přeneseně řečeno – ty za to můžeš Bože. Není tohle ukázkový příklad nepřátelského jednání vůči samotnému Bohu? Není tohle příklad toho, jak jsme byli a mnohdy stále jsme vůči Bohu nepřátelští?

A ani jsme si své nepřátelství neuvědomovali, vůbec jsme o Boha nestáli. Naše zlé skutky vycházely ze zaměření našeho srdce pouze na nás. Ale Bůh o nás stojí, miluje nás. Už jsme si říkali, že jsme byli stvořeni pro Krista s cílem žít pro něj, pro jeho slávu. Tedy proto, abychom v životě ukazovali na něj. Pokud žijeme sami pro sebe, pro svou slávu, jinak řečeno pokud hřešíme, tak tento cíl nenaplňujeme. Ale Bůh, který vůbec nic špatného vůči nám neudělal, přichází k nám nepřátelským a říká: Chci se s tebou smířit. Odpustil jsem ti. Smíříš se se mnou?

Jak na to odpovíme? Přijímáme tuto neuvěřitelnou nabídku, kdy ten, skrze něhož a pro něhož bylo vše stvořeno a vše stvořené je udržováno v chodu, udělal vše i pro naše obrácení z nepřátelství ke smíření?

Tato nabídka přichází jen díky tomu, co udělal sám Ježíš na kříži. Už Adam věděl, že vzpoura přinese smrt, my to víme také. Ale Ježíš touto smrtí prošel za nás a pokud odpovíme Ano na Boží volání po smíření, tak jsme tohoto smíření dosáhli. Takhle jednoduché to je, protože veškerou cenu zaplatil Ježíš. Vlastně vůbec nedává smysl, aby všemohoucí Bůh se nějak snažil si naklonit člověka k sobě. Kdyby Bůh chtěl, může nás kdykoliv k poslušnosti a nějakému vztahu donutit, velmi jednoduše. Bůh ale nedělá to, že by nějak znásilňoval mysl člověka. Chce, aby tento vztah stál na lásce, chce aby tento vztah nebyl založený na síle a moci, ale na upřímnosti, opravdovosti a plnosti, tak, jak to dokáže jen vztah lásky.

Čteme, že Bůh Otec skrze Ježíše smířil vše jak na zemi, tak v nebesích. Jak tomu rozumět? Veškeré stvoření, vše, co máme kolem sebe, bylo vydáno do zkázy a zániku, kvůli tomu, že my lidé jsme jako správci stvoření selhali. Ale tím, že Bůh dává nabídku smíření, můžeme prostřednictvím této nabídky použít vše, co nám na tomto světě Bůh dal do správy, použít k tomu správnému účelu – pro Ježíše Krista.

To slůvko vše, tedy že smířil vše, může vést k výkladu, že tedy vše je smířené, tak se nakonec všichni dostaneme do nebe. Ale takto to není. Nabídka smíření doopravdy je pro všechny lidi a jen tak mimochodem, je pro lidi, ne třeba pro padlé anděly. Bůh přichází ke každému člověku a říká – smíříš se se mnou? Chceš být se mnou? A pokud někdo odpovídá – ne, nechci být s tebou, tak Bůh to respektuje. Říká se, že ve stavu oddělení od Boha, od všeho dobrého, tedy na místě, které někdy označujeme jako peklo, nebude nikdo nedobrovolně. Bude tam jen ten, kdo na Boží nabídku smíření řekl – ne, nechci se smířit, nechci s tebou žít, půjdu si sám vlastní cestou. Smíření je dostupné a plně zaplacené pro každého, ale ne každý ho využije. Ne každý bude Boží lásku opětovat.

Kdo ale tuto nabídku smíření využije, je čistý – jak čteme

Koloským 1,22 … smířil ve svém lidském těle skrze svou smrt, aby vás před sebou postavil svaté, bez poskvrny a bez úhony

Jsme pak svatí, tedy oddělení pro Boha, jsme bez poskvrny a bez úhony, Bůh nás pak vnímá tak, jako bychom nikdy nezhřešili, jako bychom vždy naplňovali účel a smysl naší existence – žít pro Ježíše Krista. Ježíš je pak ten, kdo mění naše srdce, které původně vedlo k hříchu, a je i ten, kdo poté nad námi už drží svou ruku a ospravedlňuje nás.

Víra
O podmínce přijmout smíření už jsme hovořili, trochu více to rozvíjí následující text

Koloským 1,23 zůstáváte-li vskutku na víře založeni a v ní pevni a nevzdálíte-li se od naděje evangelia, které jste slyšeli, které bylo hlásáno v celém stvoření pod nebem a kterého jsem se já, Pavel, stal služebníkem.

Už to tu zaznělo – nabídka smíření je pro každého, ale využije jí jen někdo. Pokud někdo řekne, ale tak já se tedy smířím a pak si jde stejně svou cestou dále, vůbec to na reálné smíření a na láskyplný vztah nevypadá. Čteme, že máme být vskutku na víře založení a v ní pevní. Bez víry se nelze Bohu zalíbit a kdo nezůstává ve víře v Ježíše Krista jako svého zachránce a pána, kdo se vzdálil od evangelia, od dobré zprávy o záchraně prostřednictvím oběti Ježíše Krista, zůstává ztracený. Plno věcí získáváme pouze vírou – spasení pro věčnost, vztah s Bohem jako s Otcem, společenství s Ježíšem, naplnění Duchem svatým, duchovní dary – bez víry nic z tohoto nemáme a naopak, vírou si právě tyto věci vzít můžeme.

A jak je to s tím hlásání celému stvoření? To je další věc, která je překvapivá. Ježíš vyzývá své učedníky

Marek 16,15 Jděte do celého světa a vyhlašte evangelium všemu stvoření.

Nechává tedy hlásání evangelia na nás, na lidech. Asi bychom čekali, že tak důležitou a zásadní věc Bůh raději bude dělat sám. Ale Bůh se rozhodl, že to přenechá nám – že my, kdo jsme poznali Boží lásku a smíření s Bohem, máme tu dobrou zprávu předávat dále. Apoštol Pavel byl v tomto doopravdy velkým vzorem a Pán Ježíš takto povolává nás všechny – každý třeba vyhlašuje evangelium jiným způsobem, s různou intenzitou, ale podíl na tom mají mít všichni křesťané. A motivem je opět Ježíš Kristus. Víme, že všichni lidé byli stvořeni k jeho slávě, k životu s ním, a že on nabízí všem lidem smíření. A pokud jsme my sami ono smíření a lásku poznali, je pro nás nevyhnutelné, že se chceme s touto láskou sdílet dále, že chceme i ostatním ukázat, co je smyslem života, protože víme, že jsme ten smysl nalezli.

Závěr
Jaký je tedy Ježíš Kristus doopravdy? Alespoň něco jsme si o něm mohli dnes říci a dalo by se v tom pokračovat dále. Ježíš nám svým příkladem jednání ukazuje na celého Boha a je nám naprosto dostatečný pro zjevení celého Boha tímto způsobem. Říkali jsme si, že všechno, na zemi i na nebi, bylo stvořeno skrze něho a pro něho, tedy že on je tím cílem, tím smyslem pro všechno stvoření. Že on je ten prvorozený správce všeho v Božím domě. On také nabízí smíření s Bohem – nabízí ho zdarma, protože jeho to stále všechno. Nabízí ho všem a všichni, kdo ho přijmou, se zároveň stávají součástí těla církve, kde Ježíš je hlavou – opět tím, kdo církev tvoří a udržuje. Tomu, kdo má s Ježíšem vztah a zůstává ve víře v něj, dává Ježíš očištění tak, aby dotyčný byl bez poskvrny, aby byl svatý, aby mohl být v Boží přítomnosti navěky. A toto vše, jak věřím, prožíváme i my. Možná ne vždy si to v našich životech uvědomujeme do všech důsledků, ale přesně tohle dostáváme a máme. A apoštol Pavel také připomíná, že toto vše je vyhlašováno celému stvoření a říkali jsme si, že Bůh toto tak důležité vyhlašování překvapivě nechává na nás.

Tak takový je Ježíš Kristus – je smyslem našeho života. Tak ať v tom můžeme růst a být více a více v našich životech zaměření na něj a na nic jiného. Přál bych si, ať to platí v našich osobních životech a ať to platí i v našem sboru – ať vše, co děláme, děláme pro něj, z vděčnosti za to, že vůbec je, že nás stvořil, že nás smířil sám se sebou, že nás udržuje při životě a že mu o nás tak moc jde.

Modlitba