Poznámky v PDF

Hezké odpoledne, budeme dnes na Nový rok pokračovat v sérii Ježíšovy otázky a také dnes tuto sérii ukončíme. Určitě máme denně plno otázek, protože prostě nevíme všechno. Někdy ale otázky nesměřují k tomu, abychom se něco dozvěděli, ale k tomu, abychom třeba nechali toho druhého nad něčím se zamyslet. A podobně je to i u Ježíše Krista – On, jak vševědoucí Bůh, se nemusel na nic ptát – přesto ale máme v Bibli zaznamenaných mnoho otázek, které Ježíš lidem pokládal. A ta dnešní otázka, na kterou se podíváme zní: Miluješ mne?

Na začátek se pomodlím:
…

Začátek příběhu
Tu otázku „miluješ mne“ máme zaznamenanou v kontextu, kdy Ježíš se na ní ptá Petra poté, co Petr Ježíše třikrát zapřel. Pojďme se nejdříve podívat na tuto linii příběhu od začátku. Děj začíná tím, že Ježíš je se svými učedníky a po společné večeři, kdy spolu jedí chléb a pijí víno, Ježíš říká:

Marek 14,25 Amen, pravím vám, že se již více nenapiji z plodu vinné révy až do onoho dne, kdy jej budu pít nový v Božím království.“ 26A zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu. 27A Ježíš jim řekl: „Všichni ode mne této noci odpadnete, neboť je napsáno: ‚Budu bít pastýře a ovce stáda se rozptýlí.‘ 28Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje.“ 29Petr mu říkal: „I kdyby všichni odpadli, já však ne!“ 30A Ježíš mu řekl: „Amen, pravím tobě, že dnes, této noci, dříve než kohout dvakrát zakokrhá, právě ty mne třikrát zapřeš.“ 31On však tím více říkal: „I kdybych s tebou musel zemřít, určitě tě nezapřu.“ Stejně mluvili i ostatní.

Čteme tam o velké odhodlání učedníků a zejména odhodlání Petra. Ježíš ví, že bude ukřižovaný, učedníkům to možná ještě úplně nedochází, protože tím by se jím v jejich porozumění všechno zhroutilo. Ježíš říká:

Všichni ode mne této noci odpadnete

Nemáme tu zaznamenáno, co si myslí ostatní učedníci, ale čteme o Petrově horlivosti, kde Petr říká:

„I kdyby všichni odpadli, já však ne!“

A já si vůbec nemyslím, že by Petr říkal něco, čemu by sám nevěřil. Naopak, byl přesvědčený o tom, kdo je Ježíš – koneckonců už jsme se o tom v této sérii bavili, kdy se Ježíš ptal, za koho ho lidé pokládají.

My víme, že Ježíš Kristus je Bůh, který přišel sem na zem v podobě člověka. Položil svůj život na kříži, aby tak vzal na sebe trest věčného oddělení od Boha, který si pro své hříchy zasloužíme. Poté vstal z mrtvých a celý dnešní příběh se odehrává kolem tohoto bodu. Ježíš přišel, aby nás smířil s Bohem – když uvěříme tomu, co pro Ježíš udělal a budeme Ježíše následovat, dostáváme věčný život s Bohem, od chvíle, kdy tuto oběť přijmeme, od chvíle, kdy tomu uvěříme.

Petr sice věděl, že Ježíš je Boží syn, ale nemůžeme se divit, že mu ne vše docházelo. My dnes víme mnohem více, než on tenkrát před Ježíšovým ukřižováním. A tak je velmi horlivý a smýšlí o sobě celkem vysoko:

„I kdyby všichni odpadli, já však ne!“

Klade tak sám sebe výše než všechny ostatní. Ale Ježíš ví, jak to dopadne a tak říká:

„Amen, pravím tobě, že dnes, této noci, dříve než kohout dvakrát zakokrhá, právě ty mne třikrát zapřeš.“

Jak se asi Petr musel cítit? Myslím si, že byl zaražený a říkal si – to není možné, to bych nikdy neudělal. Však i dále čteme:

31On však tím více říkal: „I kdybych s tebou musel zemřít, určitě tě nezapřu.“ Stejně mluvili i ostatní.

Říkal: ne, určitě tě nezapřu. Všimněme se, že Ježíš mluvil o tom, že všichni odpadnou a při této konverzaci všichni říkali – to určitě ne, tak to nebude.

Petrovo zapření
Ale realita pak byla taková, že Ježíš měl pravdu – samozřejmě.

Ohledně Petra pak čteme:

Matouš 26,69 Petr seděl venku na dvoře. Přistoupila k němu jedna služka a řekla: „Také ty jsi byl s Ježíšem Galilejským!“ 70Ale on to přede všemi zapřel, říkaje: „Nevím, o čem mluvíš.“ 71A když on vyšel k bráně, spatřila ho jiná a řekla těm, kdo tam byli: „I tenhle byl s Ježíšem Nazaretským.“ 72A on opět zapřel s přísahou: „Neznám toho člověka.“ 73Za chvilku přistoupili ti, kteří tam stáli, a řekli Petrovi: „Skutečně i ty jsi z nich, vždyť i tvá řeč tě prozrazuje!“ 74Tehdy se začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka!“ A hned nato zakokrhal kohout. 75Tu si Petr vzpomněl na Ježíšovo slovo, jak řekl: ‚Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš.‘ I vyšel ven a hořce se rozplakal.

Tak to je o Petrovi. Na konci jsme četli – hořce se rozplakal. Není toto taky často naše situace? Slibujeme Bohu vše možné i nemožné, občas v modlitbě, občas možná i před ostatními – a pak stejně Boha nějakým způsobem zapřeme. Třeba někde zalžeme, třeba někde uděláme něco, o čem víme dopředu, že to není správné a třeba někdy i jako Petr aktivně nějak popřeme, že jsme křesťané. Pak, když si to uvědomíme, když nám Duch svatý ukáže, jak jsme se zachovali, hořce pláčeme. A máme chuť se na všechno vykašlat, řekneme si – už to nemá smysl, selhal jsem neuvěřitelným způsobem a tak se vracíme někam, kde si myslíme, že na nás Ježíš neuvidí. Prostě se schováme, a vracíme se i v dalších oblastech ke starému způsobu života.

Petrova reakce
Podobně Petr – jde na ryby. To je to, čím se živil, veškerá naděje je pryč, tak co. A rozumějte mi – já neříkám, že je špatné nějak pracovat, nějak se živit, stejně tak to určitě měl Petr – potřeboval něco jíst. A můžu se plést, ale přesto v následujících verších čtu určité zklamání:

Jan 21,2 Šimon Petr, Tomáš zvaný Didymos, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a další dva z jeho učedníků byli spolu. 3Šimon Petr jim řekl: „Jdu lovit ryby. “ Řekli mu: „I my půjdeme s tebou.“ Vyšli a vstoupili do lodi. Ale oné noci neulovili nic.

Lovili, celou noc se namáhali, ale neulovili nic. Slovo nich chápu tak, že neulovili ani jednu jedinou rybu, ale je to možné – prostě veškerá námaha byla k ničemu. A příběh pokračuje takto – ukázal se jim vzkříšený Ježíš:

Jan 21,4Když nastalo jitro, postavil se Ježíš na pobřeží, ale učedníci nevěděli, že je to on. 5Ježíš jim řekl: „Děti, máte něco k jídlu? “ Odpověděli mu: „Ne.“ 6On jim řekl: „Hoďte síť na pravou stranu lodi a naleznete.“ Hodili ji tedy a už ji nemohli utáhnout pro spoustu ryb. 7Tu onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: „To je Pán.“ Když Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, převázal si plášť, neboť byl nahý, a vrhl se do moře.

Ten Petr, který nejdříve byl tak sebevědomý, pak hořce zaplakal a šel na ryby, když se dozvídá, že Ježíš je vedle, tak je opět nadšený a horlivý. Převázal si plášť a vrhl se do moře, aby byl u Ježíše dříve než ostatní. Jakou z toho vidíme radost! A podobně je to asi i u nás – když někde selžeme a pak nás Ježíš opět najde, můžeme prožívat radost v obnově vztahu s ním.

Příchod Ježíše a jeho otázka
Pak čteme, jak učedníci s Ježíšem posnídali, tak se odehrává následující konverzace mezi Petrem a Ježíšem. Uvědomme si, že kolem bylo několik ostatních učedníků, nebyl to tak úplně rozhovor v soukromí. O to více vyniká, jak se Petr asi musel cítit.

Nejdříve to přečtu celé a pak se k tomu po kouskách vrátíme.

Jan 21,15 Když posnídali, řekl Ježíš Šimonu Petrovi: „Šimone Janův, miluješ mne více než tito?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Pas mé beránky.“ 16Řekl mu opět podruhé: „Šimone Janův, miluješ mne?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Pas mé ovce.“ 17Řekl mu potřetí: „Šimone Janův, máš mě rád?“ Petr se zarmoutil, že mu potřetí řekl: ‚Máš mě rád?‘, a odpověděl mu: „Pane, ty víš všechno, ty víš, že tě mám rád.“ Ježíš mu řekl: „Pas mé ovce.

Vidíme, že se Ježíš ptá tu samou otázku – miluješ mne? – dokonce třikrát po sobě. První otázka zní

„Šimone Janův, miluješ mne více než tito?“

Už to oslovení – Šimone Janův – ukazuje na to, že se Ježíš ptá Petra starým jménem. Že ho oslovuje, jako před Petrovým obrácením. Jako kdyby naznačoval, že se Petr vrátil do svého starého života. Jako kdyby se ptal mě – starý Marku, miluješ mě? Starý Honzo, stará Markéto, … miluješ mne? Petr si to určitě uvědomuje, to, že sklouznul zpátky, a Ježíš mu to připomíná – aby si to uvědomil, protože skrze toto bolestné uvědomění je možná obnova.

Dále se Ježíš ptá – více než tito? V tomto konkrétním překladu z toho cítíme, že Ježíš se ptá – miluješ mě více než tito ostatní učedníci zde? A asi to tak může být – vždyť Petr před několika dny říkal:

„I kdyby všichni odpadli, já však ne!“

A tak se Ježíš ptá, jestli to stále ještě platí – jestli si tím je Petr stále tak jistý. Jak jsem našel, může to ale ukazovat i na další věci – máš mě rád více, než ostatní učedníci? Máš mě rád více než to co je tady kolem, tedy sítě a lodě? Než tvůj obyčejný život? A myslím si, že ptát se na všechny tyto věci dává smysl. Stejně tak se ptá Ježíš nás – miluješ mě více než cokoliv jiného nebo než kohokoliv jiného na světě?

A Petr odpovídá:

Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“

I v českém překladu se objevuje jiné slovo – Ježíš používá v otázce miluješ mne, tedy v řeckém přepisu slovo agapé, které odkazuje na bezpodmínečnou lásku založenou na rozhodnutí. Touto láskou nás miluje Bůh a my jí jsme schopni dávat dále jen pokud jí dostáváme od Boha. Petr odpovídá slovem phileo, což je lidská láska ve smyslu mám tě rád jako přítele, prostě jsi kamarád. Některé výklady hovoří o tom, že Petr se tu záměrně klade na nižší úroveň. Mě to pak nedává moc smysl vzhledem k pokračování, tak to jen zmiňuji pro zajímavost, asi není třeba to dále rozebírat.

Každopádně ať tak nebo tak, Petr si na nic nehraje. Říká – ty víš. Nesnaží se argumentovat, jako by to dělali farizeové, tehdejší duchovní rádoby-elita. Jen: ty víš, že tě mám rád. Koneckonců viděli jsme to i v tom nadšení, když Petr zjistil, že je tam Ježíš – tak hned skočil do moře, aby byl u svého Pána co nejdříve.

Kde je tvoje srdce?
Ježíš se vlastně Petra ptá – kde je tvoje srdce? A tato otázka je velmi důležitá pro každého z nás. Ptá se na vztah s Bohem. Předtím, než jsme přijali Pána Ježíše jako Pána svého života, jsme si žili naprosto po svém, Boha jsme ve skutečnosti odmítali.

Už ve starém zákoně čteme

Deuteronomium 6,5Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou.

Je to pro nás příkaz. A zároveň jsou s tímto příkazem spojená různá zaslíbení, například:

1 Korintským 2,9Ale jak je napsáno: ‚Co oko nevidělo a ucho neslyšelo a na lidské srdce nevstoupilo, to Bůh připravil těm, kdo ho milují.‘

A také prokletí:

1 Korintským 16,22Kdo nemá rád Pána, ať je proklet!

A určitě nám teď přichází na mysl plno dalších pasáží z Bible, kde se píše o lásce k Bohu. A víme, že naše láska může vychladnout, známe asi i varování

Zjevení 2,4Ale to mám proti tobě, že jsi opustil svou první lásku.

Doufám, že těchto pár pasáží ukazuje na to, jak je láska k Bohu důležitá. A jak je důležitá pro nás pro všechny, stejně jako bylo pro Petra.

Čili – Ježíš se ptá: Miluješ mne. A Petr říká: Ano, mám tě rád. A co na to Ježíš?

„Pas mé beránky.“

To je úplně neuvěřitelné, že? Petr, který třikrát zapřel Ježíše, si jen tak přijde a přes tu všechnu historii opět řekne, že má Pána Ježíše rád – a Ježíš ho obnovuje do služby. A takto neuvěřitelné je Boží odpuštění, Boží milost. Stačí s radostí přijít za Ježíšem. Ježíš nekomentuje, co se stalo v minulosti, ale staví Petra opět na místo, kde ho chtěl mít. Pro nás by mělo být povzbuzením, že nikdo z nás není dokonalý a přesto si nás Bůh může použít, může nás k něčemu povolat.

Povolání a jeho obnovení
Co to znamená pas mé beránky, pas mé ovce? Co to znamená pro nás? Každý ve své službě dostáváme něco svěřeného. Pást ovce znamená vést k pastvě – protože ovce se jinak rozprchnou, jsou slabé a my všichni se bez pastýře ztratíme. My si tohle můžeme klást do souvislosti s prací kazatele či správce sboru, který nás vede a dává nám duchovní potravu. Ale tohle platí obecně – někdo se má starat o své děti v rodině. Někdo se má starat o děti v besídce, o děti na klubech. Někdo se třeba stará o to, abychom se vůbec mohli sejít v této budově, někdo se stará o audio a video při bohoslužbě – tohle vše společně dle mně patří do společné služby „pas mé ovce“.

Uvědomme si ještě, že Ježíš tu neříká – pas své ovce. Naopak, říká – ty ovce jsou moje, já ti jen teď dávám dočasnou zodpovědnost se o ně starat.

Zároveň nechci, aby toto vyznělo způsobem – můžu si žít jak chci, a Ježíš vždy přijde a vždy mě obnoví do služby, kterou bych rád dělal. Už tohle, jak to říkám – služba, kterou bych rád dělal – hovoří o zamilování do služby, ne do Ježíše. Ježíš je ten, kdo povolává, ne naše ambice. Jsem přesvědčený, že jsou činy, které člověka k určitě službě diskvalifikují. A také jsem přesvědčený, že obnova je možná vždy, pokud se člověk poctivě obrací k Bohu a hledá jeho vůli. Jinak řečeno – když si uvědomí, že někde selhal, ale jde zpět s tímto uvědoměním za Ježíšem.

Když to shrneme, tak vidíme, že ježíš dobře ví, kde je Petr, ale potřebuje, aby si to uvědomil i Petr. A tak se ptá znovu:

Jan 21,16Řekl mu opět podruhé: „Šimone Janův, miluješ mne?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Pas mé ovce.“

A Petr tu před dalšími učedníky odpovídá to samé – ano, ty víš, že tě mám rád.

Ježíš se ho neptá – věříš ve mně? Můžeme si říci, no to se asi ptát nebude, když ho má před sebou. Ale není to tak úplně pravda – Tomáš také měl Ježíše přímo před sebou a přesto nevěřil, že je to On. Ježíš se Petra také neptá – jsi dostatečně kvalifikovaný? Už jsi toho dost nastudoval? Ono tedy pokud někdo Pána Ježíše skutečně miluje, tak o něm hledá více a více, v Bibli, ve společenství, a v dalších možných příležitostech. Snaží se trávit čas s Ním. Ale Ježíš se tu Petra ptá jednoduše – miluješ mne? A opět ta samá odpověď a opět ta samá Ježíšova reakce.

Ježíš se ani neptá – miluješ mé ovce? Ne, ptá se, miluješ mne? Pak třeba když se učitel v besídce stará o děti, kde se občas naplánovaný program kvůli chování jednoho jediného dítěte může rozsypat, tak může být těžké to unést. Ale pokud milujeme Ježíše, tak pak můžeme milovat i ty ovečky, přestože ne vše jde vždy dle plánu. Opět – pokud máme lásku od Boha, můžeme jí rozdávat dále.

Ježíš chce Petrovo úplné obnovení a tak když ho Petr zapřel třikrát, pokračuje:

Jan 21,15 17Řekl mu potřetí: „Šimone Janův, máš mě rád?“ Petr se zarmoutil, že mu potřetí řekl: ‚Máš mě rád?‘, a odpověděl mu: „Pane, ty víš všechno, ty víš, že tě mám rád.“ Ježíš mu řekl: „Pas mé ovce.

To už je i na Petra moc. Předtím hořce zaplakal, stejně jako my pláčeme, když si uvědomíme, jak jsme Boha zklamali. Nyní se zarmoutil, když se Ježíš ptá, a to opět starým jménem, jestli má Petr Ježíš rád. Stejně jako my jsme zarmoucení, když si uvědomíme svůj hřích. A Petr odpovídá tím nejlepším:

Pane, ty víš všechno

A Ježíš ví všechno, i to, co pokračuje: ty víš, že tě mám rád. A Ježíš na to opět reaguje – pas mé ovce. Plně ho obnovuje ve vztahu k sobě a tak ho může i plně obnovit v Petrově povolání.

Závěr
A jak jsme na tom my? Včera na Veselově mě zaujala jedna modlitba – dej Pane, ať si můžeme dát s koncem roku do pořádku některé věci, které nemáme s Tebou vyřešené. Já myslím, že je jedině dobře, když tento časový přelom využijeme k revizi toho, jak bychom odpověděli my dnes na Ježíšovu otázku: Marku, Honzo, Františku, miluješ mě, máš mě rád? Dobrá zpráva je, že tuto revizi můžeme dělat stále, každý den. Ale využijme tento čas, kdy jsme si připomínali příchod Ježíše Krista a radovali se z toho, že přišel pro nás, i k tomu, abychom se zamysleli nad obnovou svého vztahu s Ježíšem Kristem. Můžeme teď všichni zavřít oči, soustředit se jen na Ježíše Krista a ne na ostatní lidi kolem sebe, a každý sám za sebe si v tichosti odpovědět na Ježíšovu otázku: Miluješ mne? Zamysleme se nad tím – miluješ mne, miluješ ty konkrétně Pána Ježíše?

…

Někdo třeba odpověděl – ano, miluji tě. Sláva Pánu, tato odpověď je stejná jako Petrova. A z moci Ježíše Krista je doopravdy možné tuto odpověď s čistým svědomím dát. Pak ti Ježíš říká – pas mé ovce, ať už to prakticky znamená cokoliv. To s těmi ovcemi se neomezuje na život uvnitř církve, vidíme pak dále, jaký byl Petr kazatel pro ty, kdo ještě Pána Ježíše neznali. Někdo třeba odpověděl – hmm, v tomto ano, ale v téhle jiné věci potřebuji tvou pomoc. Zeptej se mne Pane ještě jednou. A Ježíš přijde a s obnovou pomůže. Protože on tě miluje.